Original title: Hradčanské písničky. Three choral settings composed in 1916 to poems from F. S. Procházka’s collection of the same name. The first song was heard in Prague...
Read more
Original title: Hradčanské písničky. Three choral settings composed in 1916 to poems from F. S. Procházka’s collection of the same name. The first song was heard in Prague in 1916; the whole cycle in Brno in 1918.Movements:Zlatá ulička — Golden LanePlačící fontána — The Weeping FountainBelveder — BelvedereSung Czech text. František Serafinský Procházka:1. Zlatá uličkaŽlutý, modrý, šedý domek,
jako hračka dětská,
v zátiší to nezalehne žádná vlna světská.
Proužek nebe v domků
tlumy probleskává šeře,
ve hlubině z dálky šumí
ze příkopu keře.Nebylo zde nikdy zlata,
v stínu těch dvou věží,
a jen stopy hořkých smutků
v tlusté hradbě leží,
a vše, co kdy osiřelo,
sem jak by se sběhlo,
a kde palác zvedá čelo, na práh mu to lehlo.Na dva kroky od té bídy
nádhery co skvělé!
Ale taky zadumané,
taky osiřelé.
Víš-li, chudá uličko ty, že tam tráva pučí,
zlaté jizby, síně širé
že jsou ještě chudší?2. Plačící fontánaK sladké písni slavíka,
slyšte, jak naříká
spadlá ke krůpěji krůpěj,
jako slza veliká.Nezvoní, již nezpívá,
fontána plačtivá,
se spěžové misky
vzdechem slza se odlívá.Slyšeti je každý den
její vzlyk a její sten!
V zahradě jen přistup blíž,
v šerém houští utajen.Když kol ticho jako hrob,
když zvon dozněl beze stop,
v zahradách cos rozvzlyklo se,
a vzlyk ten žhne do útrob.Žlutým listím postlána
nad čím pláče fontána,
po čem vzdychá usedavě
od večera do rána?Pohádka šla zahradou
s družinou svou královskou,
u fontány plesávala,
zašla, zhasla s krásou svou.Zašla, chtěla nechtěla,
touha její dozněla,
pro ni tiché slzy kanou,
podhádka ta umřela!3. BelvederKamenná báseň v květné houšti,
zelený smaragd v prstenu!
Lípa kol nízké větve spoušti
stříbrných plné pupenů,
hymnický pozdrav věčné krásy
vypjatým jásá obloukem.Chrtů pár sivých jak hrá si
ve skocích travným paloukem.
Akordem harfa v sladkém roztoužení
zahradou tiše zazněla,
do strun to sáhla v sladkém snění
pravnučka rodu Jagella.Túny se linou šepotavě,
jak by kohos vábily.
A květy rudé pučí žhavě
do sněné krásné idyly.Leč báseň klame. Tak být mělo.
Královno, kdes zůstala?
Mrtvé zde leží tvoje tělo,
a harfa darmo, darmo čekala.A věže tvrdé za příkopem
strmě se poblíž zdvíhají.
A okénka v mřížích, děrou stropem
buřiči v hlubeň padají.
A jejich kletby, jejich stony
v zahradu drsně zalehnou,
přehluší, harfo, tvoje túny.
Ach, požáry vůkol vzplanou. Ach!Budou se nové děje kouti
a bratr bratra s trůnu rve.
V útulku lásky koncem pouti,
šílený král lká hoře své.Oj, přiletí vichry, bouř vše rváti
započne kolkol příšerná.
Ty, ty budeš státi,
kamenná básni nádherná!Stavěla láska tvoji pýchu
tesala krásu v kameny,
co jinde drtil českou líchu
běs hněvu divě zjitřený.
Och, kdyby láska jenom žila,
jdouc krajem s přízní ve zraku,
ubohá země, kde bys byla,
co by bylo zázraků!
Close